Navzdory dávné historii (město bylo založeno již v letech 28-29 př. n. l.) nebyl Turín nikdy mezi turisty oblíbený. Itálii ročně navštíví miliony zahraničních hostů, ale zajímají je úplně jiná místa: Řím, Benátky, Florencie, Milán. Dokonce i milovníci lyžování, kteří přijíždějí do nedalekých středisek (Bardonecchia, Sestriere, Sauze d'Oulx), si jen zřídka vyhradí den na návštěvu Turína. Zhruba 80 % „hostů města“ sem jezdí pracovně, a ne odpočívat a bavit se. Poté, co turínské úřady získaly právo pořádat olympijské hry, rozhodly se využít této šance k dosažení důležitého cíle: město by se mělo zbavit image „italského Detroitu“ a stát se atraktivní destinací pro turisty. Itálie již v roce 1956 hostila bílou olympiádu a díky této akci si letovisko Cortina d'Ampezzo vydobylo celosvětový věhlas. Zdá se však, že obyvatelům Turína se také líbí zážitek z Barcelony: Katalánci využili hry v roce 1992 velmi efektivně a přitáhli pozornost celého světa ke svému jedinečnému kulturnímu a historickému dědictví.
Ti, kteří rádi cestují autem, si obvykle auto v Itálii rezervují online předem. Ceny se mohou lišit podle sezóny, délky pronájmu a dalších dostupných speciálů. Můžete si také vybrat hotel v Turín online za nejlepší cenu. NH Torino Lingotto Congress lze rezervovat od 85 eur za noc.
Dřívější Turín na hosty příliš nezapůsobil. Vezměte si alespoň takovou atrakci, jakou je místní kaplička. Je zde uchovávána jedna z nejznámějších křesťanských relikvií - rubáš, kam bylo podle legendy oděno tělo Krista poté, co byl sňat z kříže. Zobrazuje údajně otisk těla ukřižovaného Spasitele s ranami a modřinami, které zanechala trnová koruna. Je pravda, že odborníci říkají, že rubáš je jen středověký padělek. Přesto byl zájem věřících vždy velký. Problém je v tom, že Turínské plátno je vystaveno pouze jednou za čtvrt století. Naposledy se tak stalo v létě roku 2000. Tehdy se poutníci seřadili dlouhé kilometry, aby svatyni viděli. Zástupci církve ale odmítli uspořádat během olympiády mimořádnou show a výjimkou nebudou ani ti nejvyšší hosté.
Ve městě je dostupnějších památek a celkově je Turín (s výjimkou nudných průmyslových čtvrtí) docela krásné město. Zvláště dobrá je historická část, kde se nachází středověký palác Palazzo Madama s fasádou a schodištěm od slavného architekta Filippa Yuvarry a Palazzo Reale (královský palác – kdysi sídlo savojské dynastie). Milovníci aut najdou ve specializovaném muzeu spoustu kuriozit. Ti, kteří se zajímají o starožitnosti, si nenechají ujít jednu z nejlepších sbírek staroegyptských pokladů v Evropě. A ve věži Mole Antonelliana, která je charakteristickým znakem Turína, se nachází slavné Muzeum filmu, vytvořené s pomocí britského režiséra Petera Greenawaye.
Turín je zajímavý také tím, že není jako většina italských měst. Ne náhodou se jí říká italská Paříž: místo úzkých křivolakých uliček - široké a rovné bulváry, zvláštní atmosféra v četných kavárnách (některé z nich mají více než 100letou historii). Mimochodem, Piemont je právem hrdý na svou kuchyni – jednu z nejlepších v Itálii a vyvinutou pod znatelným vlivem francouzské tradice.
Velká část prostředků vyčleněných na přípravu olympiády šla na zvelebení města. Zejména první trasa metra, hlavní dlouhodobá stavba Turína, byla konečně položena nedávno (projekt byl zahájen před 30 lety). Práce stály 650 milionů eur. Budovy a náměstí v centru města byly obnoveny, byly otevřeny nové hotely, aktualizováno místní letiště, přestavěno a vybudováno mnoho sportovních zařízení, včetně tří olympijských vesnic – v samotném Turíně, stejně jako v Bardonecchii a Sestriere.
Turín má také své olympijské cíle. Svět ví o existenci tohoto města především díky fotbalovému klubu Juventus a automobilovému gigantu Fiat. Dokonce i název koncernu byl kdysi dešifrován jako Fabbrica Italiana Automobili Torino. Ekonomika města a jeho 900 000 obyvatel závisí na úspěchu společnosti již několik desetiletí. V poslední době ale tato závislost Turínu neprospívá. Fiat je již řadu let ve složité finanční situaci. Generální ředitel společnosti Sergio Marchionne během své vlády zrušil polovinu italských pracovních míst. Teprve v posledním čtvrtletí loňského roku se objevilo světlo na konci tunelu: klíčová divize Fiat Auto vykázala první čtvrtletní zisk za téměř pět let: 21 milionů eur.